Loading...
Akce

K jednání zastupitelstva 16. 9. 2019

Týden by snad už mohl stačit na to, aby opadly zbytečné vášně z posledního veřejného zasedání zastupitelstva a čtenáři strávili několik postřehů k jeho průběhu.

Zasedání bylo chaotické, neorganizované a působilo diletantsky, i když ze zcela jiného důvodu, než tomu bylo v červnu.

Jakkoli se to může zdát zvláštní, ráz schůze předurčil již způsob jejího svolání prostřednictvím místního rozhlasu. Vedení obce v něm zvalo občany na mimořádnou schůzi zastupitelstva. Snad jen pro pořádek, neexistuje něco takového jako mimořádné zasedání zastupitelstva, to může být jen veřejné, případně pracovní, neveřejné. Vedení obce patrně vyvodilo dojem čehosi mimořádného z nezvyklé zkušenosti, kdy návrh na svolání zastupitelstva podali sami zastupitelé. To samo o sobě o lecčems vypovídá. Co horšího, schůze byla nejen mylně vyhlašována jako mimořádná, především byla mimořádně špatně zorganizována a vedená. Respektive, nebyla vedená vůbec. A tak se zejména její počátek topil v chaosu, zastupitelé se překřikovali, nenechali domluvit jeden druhého, do toho si zcela libovolně brali slovo přítomní občané a celkově zasedání budilo dojem, že schůzi řídí ten, kdo právě mluví nejhlasitěji. Je to jen další z mnoha lapsů paní starostky v posledních měsících, byla to totiž právě ona, kdo měl schůzi vést – a v případě bodů, které se týkaly jí osobně, její vedení předat místostarostce. Na druhou stranu bych v tomto případě nepodezíral paní starostku z neznalosti či nezvládnutí situace, mnohem spíše si myslím, že se jednalo o záměr. Jinými slovy, chaotická schůze měla být jen jakousi formou stížností na onu „mimořádnost“, případně výhrůžkou do budoucna: pokud si bude zastupitelstvo prosazovat iniciativu při svolávání schůzí, bude to vypadat takto… Nakonec se ale atmosféra přeci jen zklidnila, dobrali jsme se k jakémusi jednání a hlasování, a tak tak obecní ostuda snad nebyla tak velká.

Boj o důvěryhodnost.

Z pohledu starostenské strany se nejcitlivějším bodem navrženého programu stalo vyslovení důvěry k působení paní starostky Týlové na čele úřadu. Mnozí patrně vůbec nepochopili námět onoho bodu, když předpokládali, že se jedná o odvolání starostky, a tak nejdůležitější jejich starostí bylo, co se stane, když bude paní starostka odvolána.

Hýskováci ale nenavrhovali odvolání, ale právě vyslovení důvěry k postupům a praktikám, které se projevily zejména v souvislosti s projednávání návrhu nového územního plánu.

Zcela nedostatečné informování zastupitelstva a rady o průběhu příprav návrhu ÚP, k jejichž dozorování byla paní starostka zastupitelstvem pověřena, nedodržení následného slibu, že na další jednání se zhotoviteli návrhu budou přizváni rovněž zástupci ze strany zastupitelstva. To byly praktiky, k nimž se mělo zastupitelstvo vyslovit.

Ono hlasování tak nemělo být o paní starostce, ale především o zastupitelstvu, dávalo prostor každému jednomu zastupiteli, aby se vyslovil, zda s těmito postupy souhlasí, zda je s nimi srozuměn a zda tak má starostka Týlová na čele obce jeho důvěru.

Budu opakovat naše obsáhlejší zdůvodnění k vyvolání tohoto hlasování, které bylo již dříve prezentováno na webových stránkách. Hlavní motivací pro nás bylo stažení důvěry, kterou jsme sami paní starostce poukázali na úvodním zasedání zastupitelstva loni v říjnu. Chtěli jsme proto dát najevo, že s těmito praktikami nemůžeme souhlasit a tuto výzvu jsme předložili celému zastupitelstvu – ono ji pak, byť poněkud neobratně a s obstrukcemi, nakonec přijalo. Vcelku pochopitelně využila starostenská strana své většiny, aby zmíněný bod nepustila na program. Protože ale skutečně nepůsobí dobře, když bráníte vyslovení názoru zastupitelstva úplnou obstrukcí celého programu (zejména, když už byli lidé svoláni k zasedání), vybrala si tato část zastupitelstva některé body avizovaného programu a ty navrhla jako „svůj“ program. Že to byl výběr zcela nahodilý, potvrdil další průběh jednání. Na dotaz, proč byl z návrhu nového programu vyřazen kupříkladu bod věnovaný využitelnosti objektů a pozemků v majetku obce, nebyl nikdo schopen odpovědět, a tak byl program raději kompletně vrácen do původního stavu. Tedy pochopitelně s jednou výjimkou bodu 4, věnovaného vyslovení důvěry. K otázce důvěry se nicméně zastupitelé vyjádřit museli, byť oklikou. Jednak v samotném hlasování o programu a vyřazení bodu 4 a jednak v hlasování k bodu 3, který kupodivu v programu zůstal, i když jeho podstata byla úplně stejná, jen jinak formulovaná. Hlasovalo se v něm o důvěře starostky jako osoby zastupitelstvem pověřené k jednání o návrhu územního plánu. V tomto bodě se skutečně zastupitelstvo většinově shodlo, že stahuje pověření paní starostky a nově tímto úkolem pověřuje Jana Rambouska. Zda paní starostka z tohoto vyslovení nedůvěry vyvodí nějaké důsledky, není známo.

Poznámka ke dvěma vystoupením

Nechci se příliš obšírně vyslovovat k vystupování jednotlivých zastupitelů v průběhu jednání. Jednak mi to nepřísluší, jednak si může na zastupitelstvu říkat každý, co chce, třeba ho bude někdo poslouchat. Tento poněkud beznadějný pocit jsem měl zejména, když se Katka Burešová snažila ostatním zastupitelům vysvětlit alternativní návrh k projektu výstavby školky, stravovacího zařízení a tělocvičny v obci.

Přesto mi to nedá, kolegové prominou, abych se nevyslovil ke dvěma konkrétním vystoupením. Mluvčím starostenské strany se od počátku stal Martin Pleskač. Byl prakticky jediným, kdo za ni nějak souvisle mluvil, vzhledem k výše zmíněnému chaosu se chvílemi snažil řídit schůzi a komentovat cokoli, co se dalo. Byl konzistentní, tón jeho promluvy se prakticky od počátku do konce jednání nesl v jednotném stylu: podívejte se, s jakými lidmi musíme být, pracovat, diskutovat atd. v zastupitelstvu. Pokud jsem tomu rozuměl správně, je přítomnost Hýskováků v zastupitelstvu pro Martina Pleskače a lidi, za něž mluví, něco jako rána osudu. Konečně, proč ne, každý si osudovost může představovat po svém.

Když se ale mezi další kritikou nechal slyšet, že jsme lidé, kteří umí klást jen otázky, ale nehledají odpovědi, především se ale nikdy nechopili vlastního samostatného úkolu, kteří pro obec nikdy neudělali nic sami za sebe a od sebe – to už byla skutečně silná káva. Tento komentář totiž svědčil nejen o tom, že Martin Pleskač mluvil v zastoupení paní starostky, ale že se s ní i identifikoval, že zkrátka mluvil, jak by mluvila paní starostka, kdyby mohla a chtěla… Jinak si totiž není možné jeho absurdní kritiku vysvětlit. Známe se již pár let, a to i ze zasedání zastupitelstva a nepamatuji se na jediný případ, kdy by, v duchu své kritiky, on sám udělal něco, čím nebyl pověřen, něco sám za sebe a od sebe. A navíc na tom není nic zvláštního, na vlastní samostatnou práci má čas právě jen uvolněný zastupitel, tedy starostka (a dnes již i místostarostka) obce. Absurditu si proto ten komentář v sobě nese v každém případě, ať patřil či nepatřil Martinu Pleskačovi. Jelikož srovnávat aktivitu uvolněných zastupitelů, kteří jsou obci k dispozici v rámci svého pracovního úvazku a platu minimálně 40 hodin týdně, s námi ostatními, je prostě nesmysl.

Ta druhá promluva, která mě zaujala, byla jiného rázu. Se vším respektem a uznáním jsem si vyslechl komentář Ireny Pavlové, v němž se distancovala právě od těch událostí a postupů, které nás vedly k návrhu na vyslovení nedůvěry paní starostce. Irena Pavlová vyslovila svoji soukromou nedůvěru, své důvody formulovala jasně a bez obalu. Aby mi bylo rozuměno, to uznání si zaslouží ne proto, že si o posledních událostech myslí to samé co já nebo většina Hýskováků. Mluvit kriticky o čemkoli vyžaduje jen zodpovědnost, ale ohradit se proti praktikám či postupům, jichž jsem byl v minulosti tichým účastníkem, to už chce vedle zodpovědnosti také velkou odvahu a v tomto případě i důslednost. Ve svém zklamání a kritice se Irena Pavlová již nechala slyšet, nebylo překvapením, ale že svoje přesvědčení dovede až do konce a přednese ve formě veřejného ohrazení, to je úctyhodné a v tom má Irena Pavlová můj velký obdiv. Irena dokázala nahlas formulovat to, o čem se někteří jiní báli i jen přemýšlet, proto ostatně bod vyslovení nedůvěry raději stáhli z jednání.

Za úspěch jsme pochopitelně rádi.

Že se navzdory rozpakům z celkové atmosféry a průběhu jednání podařilo dosáhnout úspěch všude tam, kde to bylo možné, je pochopitelně dobře a jsme za to rádi. O prosazení vyslovení nedůvěry „oklikou“ již byla řeč.

Honza Rambousek byl pověřen zastupováním obce v záležitostech nového územního plánu. Přes řadu komplikací a chyb bylo nezbytné co nejrychleji otevřít znovu projednání prodeje a zejména podmínek prodeje pozemku na Maninách, i k tomu jsme dospěli, byť zatím jen dílčím způsobem a námětem, který se bude řešit na příštím zasedání.

Bohouš Rybář předložil své výhrady k rozsahu pověření kontrolního výboru prověřováním všech objednávek či smluv od zahájení projektu MŠ, i to bylo a bude do budoucna třeba dál vyjasňovat; snad k tomu i jiným formálním náležitostem poslouží schválený návrh na revizi jednacího řádu.

A tak se jako nejvíce zablokované zatím jeví jednání o alternativních návrzích řešení výstavby MŠ v obci. Ale i v tomto případě bylo skvělé, že Kateřina Burešová mohla své návrhy předložit k širší diskusi, ostatně je vyjasňuje i v dalším materiálu pro naše webové stránky.

Takže jediným skutečným neúspěchem z pohledu Hýskováků i obce zůstala skutečnost, že se nepodařilo obecní vedení přesvědčit o naléhavosti navržených bodů již v průběhu prázdnin a k jejich projednání jsme se tak dostali až v září. Ale září je také krásný měsíc.

V. Doubek