Loading...
AkceModerní Hýskov

Zdůvodnění návrhu na vyslovení nedůvěry starostce obce

Letošní léto není v Hýskově nijak nudné. Kromě teplé vody, studeného piva a záplavy hub se na vzrušené atmosféře podílí i radniční rebelie Hýskováků. Když jsme na jednom červencovém pracovním zasedání navrhli zařadit do programu jednání vyslovení nedůvěry paní starostce, dočkali jsme se předpokládané reakce. Vedle poněkud nesmyslného protinávrhu na stažení našeho podnětu z programu připravovaného zasedání to byly především výtky negativistické politiky. Negativismus v sobě skrývá tu skutečně odpudivou stránku, že se vyžívá v kritice a nenabízí vlastní progresivní řešení. Kdyby byli autoři podobných výtek alespoň trochu soudní, museli by uznat, že naše práce v zastupitelstvu, komisích a výborech podobnou výtku rozhodně nezaslouží. Z negativismu nevychází ostatně ani samotný návrh na vyslovení nedůvěry starostky Týlové. Ten jsme přednesli po zralé úvaze a více jak tři čtvrtě roční práci v orgánech obce.

Naše výhrady k práci a vedení starostky Týlové mají v zásadě tři roviny. První z nich pregnantně, i když nevědomky vyjádřila Ing. arch. Veronika Šindlerová v průběhu veřejné diskuse nad návrhem Územního plánu Obce Hýskov, jehož je spoluautorkou. V jednom projevu poděkovala za vstřícnou a konstruktivní spolupráci s paní starostkou, aby současně zkritizovala „ty šílenosti“ z minulosti, které se dnes daří v návrhu nového územního plánu revidovat a napravovat. Měla tím na mysli nedomyšlenou stavební expanzi obce, stejně jako někdejší skutečně šílený nápad na rozparcelování libinské louky, kdy v tomto dopravně neprůjezdném, uzavřeném údolí mělo vyrůst dalších více jak 20 obytných jednotek! Není divu, že paní inženýrce podobné plány připadaly jako šílené.

Ale z našeho pohledu je podstatnější, že paní starostka rozhodně nenapravuje omyly předchozí éry. Je ve své funkci již příliš dlouho, aby nebyla zodpovědná nejen za aktuální kroky, ale za koncepci rozvoje obce za poslední desetiletí. Více jak dvacetiletém působení paní Týlové ve vedení této obce v sobě nese projevy dlouhodobě nekoncepční práce. Přes veškeré změny, které odpovídají míře rozvoje celého regionu, se Hýskov v posledních desetiletích ani zdaleka nerozvinul tím tempem, které by odpovídalo jeho možnostem. Jeho proměny neprokazují naplnění jasné a ucelené vize, obec se nepochybně rozrůstá, ale nekvete. Stále více připomíná funkční, ale přesto nesourodý slepenec různých částí, budovaných „po sousedsku“ o víkendovém melouchu, s využitím všech nabídek, materiálů a projektů, co byly zrovna k mání, kdy jediným tmelícím faktorem zůstává přirozená, přesto samoúčelná schopnost a snaha jakékoli obce žít a šířit se. To ale není typ rozvoje, který chceme podporovat. Přestože z dlouhodobého působení starostky Týlové mohou někteří vyvozovat pozitivní hodnocení zkušenosti a kontinuity práce, my za ním vidíme právě projevy oné nekoncepčnosti a chaotičnosti programu rozvoje obce, který se nikoli náhodou musel projevit v době střídání jednoho územního plánu za druhý. (Viz článek: https://hyskovaci.cz/uzemni-plan-hyskova-meli-jste-o-nem-vubec-vedet/, či další příklady nekoncepčního fungování práce obce v dílčích projektech, viz článek: https://hyskovaci.cz/rekonstrukce-ulice-skolni/)

Druhá rovina nespokojenosti a nedůvěry k práci starostky Týlové vyplývá z autoritativního a uzavřeného modelu vedení. Paní starostku totiž již mnohem více než práce pro obec zatěžuje udržování dlouhodobě a pracně budovaného systému správy. Byla a vždy zůstala administrátorkou, její silnou stránkou, ale i slabinou, bylo, že se soustředila na byrokratickou správu obce, bez nápadu, bez odvahy dělat i nepopulární kroky a prosazovat zajímavé progresivní řešení, bez koncepce a jasné vize rozvoje. Co horšího, v této byrokratické roli spatřuje smysl a cíl své práce. Vybudovala systém, jehož jediným smyslem je udržení se ve vedení obce. Již v době, kdy měla obec nějakých 1200 obyvatel, byl zde zaveden naprosto neadekvátní model 15ti členného zastupitelstva, který totiž umožňoval fungování 5tičlenné rady. Systém, který byl a je pro takto malou obec zbytečný, ale umožňuje autoritativní a neprůhlednou správu bez otevřenosti rozhodování a záměrů jak vůči zastupitelstvu, tak obci jako takové. Na jedné straně se jedná o pyramidální strukturu autority, kdy se paní starostka po léta nechává svojí stranou delegovat do všech jednání a pozic, které jdou nad zákonem danou kompetenci jejího úřadu. Její agendu kryje Rada obce, která až po důkladném projednání obsahu i formy přepouští následné podněty celému zastupitelstvu.

Ivana Týlová se vědomě vystavila do pozice, kdy je zodpovědná prakticky za veškeré jednání obecních struktur a působí proto dojmem přetíženého článku, který se obětuje pro celé soukolí. Je tomu tak nicméně výhradně proto, aby si udržela v rukou dohled nad veškerým rozhodovacími procesy. Pro příklad, teprve dnes, po letech fungování systému, se daří změnit model formální komunikace. Dosud jakýkoli mail došlý na obec, ať ze strany občana, zastupitele či zvnějšku obce byl ve skutečnosti určený paní starostce, adresa obce byla její adresou a teprve ona následně určovala, komu tento podnět bude přeposlán, kým vyřízen. Je to příklad, který dobře ukazuje konflikt systému, ačkoli má naše obec ze zákona nejširší možné vedení v počtu zastupitelů a radních, je tomu tak právě proto, aby tento systém překryl ve skutečnosti autokratickou správu paní starostky.

Autoritářství navíc i v tomto případě zakrývá nedostatek sebejistoty. Ani po letech zkušeností a praxe paní Týlová nenachází dost vlastního sebevědomí, aby byla starostkou, která se nebojí naslouchat názorům a podnětům ostatních. Před lety si snad někteří mohli myslet, že se jedná jen o projev opatrnosti a nejistoty, dnes už víme, že tomu tak není.

Nejde ale jen o formu, mnohem větší problém vyplývá ze skutečnosti, že celý tento systém je postaven na vzájemné nedůvěře a uzavřenosti a je udržitelný jen díky tomu, že na straně zastupitelstva nebyla vůle a energie, si vynucovat jeho otevření. Skutečně není pro zastupitele jako pracovně neuvolněné činovníky jednoduché, nalézt vedle své práce čas a soustředění na prokousání se formalitami a byrokratickými principy, na nichž funguje náš úřad. Když se po posledních volbách ocitli v zastupitelstvu lidé, kteří mají dost energie, vytrvalosti a především trpělivosti tento systém atakovat, projevily se jeho slabiny. Náhle si zastupitelé se znalostí věci vynucují včasné poskytování kompletních podkladů a informací k jednotlivým projednávaným otázkám a systém, rozumějme paní starostka, toho není schopen. Nikoli proto, že by chtěla vědomě tento přístup k informacím blokovat, ale jednoduše proto, že na podobný tlak není a nikdy nebyla připravená. A tak, zatímco my považujeme tento tlak za předpoklad standardní spolupráce při řešení úkolů vedení obce, paní starostka a její stoupenci v zastupitelstvu jej interpretují jako negativistické chování.

Změna by vyžadovala kolektivní řešení problémů a jednotlivých procesů, tedy rozložení úkolů (a zodpovědnost), které by nicméně ohrozilo model autoritativního vedení. Proto se zastupitelům nedostává dostatek informací a už vůbec ne včas a promptně. Během jediného zasedání zastupitelstva se ukázalo, že některé důležité body programu vůbec nebyly připraveny k projednání. Buď proto, že k nim nebyly poskytnuty podklady, nebo proto, že s tématem a souvislostmi projednávaného bodu nebyli seznámeni nejen zastupitelé, ale dokonce ani Rada. Výsledkem tentokrát nebylo improvizované hlasování a jakýsi smírný konsenzus, ale odklad hlasování a vyvolání veřejné diskuse. Ano, usilujeme o co nejotevřenější systém správy a jsme přesvědčeni, že by tento zájem měli sdílet všichni zastupitelé. Ale potýkáme se s léta budovaným a „zažitým“ systémem, který slouží sám sobě.

A konečně je zde třetí rovina problému a třetí příčina, která nás vede k vyslovení nedůvěry starostce Týlové. Příčina, která nás k tomuto postupu nutí, ať už má či nemá reálnou naději na úspěch. Ta se již netýká zastupitelstva a vedení obce jako celku, ale právě jen naší skupiny Hýskováků. Většina z nás vstupovala do obecní politiky bez předchozí zkušenosti, všichni pak bez předsudků k stávajícímu systému a jmenovitě k paní Ivaně Týlové. Již první jednání nebyla jednoduchá, ale přesto jsme věřili, že se podaří nastavit dostatečně smysluplné podmínky spolupráce a otevřeného, důvěryhodného jednání. Dokladem toho byla skutečnost, že jsme bez výhrad souhlasili s opětovnou kandidaturou paní Ivany Týlové na úřad starostky a také jsme tuto kandidaturu podpořili. Po téměř roce bezprostředních a opakovaných zkušeností musíme tento svůj krok revidovat. Opakovaně jsme byli konfrontováni s přístupem, který neumožňuje do budoucna stát si za svojí podporou a volbou. Samotný akt volby z prvního zasedání zastupitelstva v loňském roce nelze zpochybnit, v současné situaci tak můžeme udělat jen jediné – dát otevřeně najevo, že důvěru, kterou jsme paní starostce na počátku volebního období udělili, jí dlouhodobě poskytnout již nemůžeme a nechceme.

Z těchto důvodů jsme přistoupili k návrhu na vyslovení nedůvěry starostce Týlové. Tento akt a jeho výsledek pochopitelně nebude mít žádný vliv na naši další práci na půdě zastupitelstva, k níž jsme připraveni i do budoucna.

Hýskováci – zastupitelé:
Kateřina Burešová, Vratislav Doubek, Jan Rambousek, Bohuslav Rybář, Monika Svobodová